Chicago, Rosemont 1992, před Live and Let Die

Chicago, Rosemont 1992, před Live and Let Die
Jedná se o jeden z nejdelších Axlových proslovů, které kdy byly zachyceny na kameře.

Četli jste někdo... poslední Rolling Stone? Včera večer jsem měl dlouhej telefonát. A jeden můj kámoš... pššt (na fanoušky) ... jeden můj kámoš mi říkal, jak... sklapněte kurva (na fanoušky) ... "Hééj, Axl, hustej, metalák, rock n’ roll, pařby, dej si koks, joo!" ... Vod toho tu nejsem!
Takže tenhleten kámoš mi říkal, jak se některý členové mý rodiny a některý rodinný přátelé "hrozně urazili ohledně toho, co jsem řekl v tom časáku. Je to ostuda, co... podívejte, co provedl svý matce! Jeho matka teď ani nemůže vyjít mezi lidi!" To je zajímavý, že předtím matka mezi lidi klidně vycházet mohla, i když věděla, to co věděla!
A proč o tom mluvil? Protože třeba se to nestalo přímo vám, ale mohlo se to stát pár lidem, co stojej kolem vás, který měli nějak rozesranej rodinnej život, a až jim bude kolem pětadvaceti, začne je to zpětně strašit. A pak musíte najít cestu, snažíte se vylézt z něčeho, co jste považovali za svůj život, ale v hlavě to vypadá jako nějaká posraná autonehoda, o který vám nikdo neřekl.
Protože... "rodina se kvůli těmhle věcem nechce dostat do řečí. Prostě se tím nechceme zabejvat – a neměli bysme bejt nucený řešit tyhle věci na veřejnosti." Ale když to svinstvo nebudeme řešit na veřejnosti, tak ho pravděpodobně nebudeme řešit vůbec! A vsadím se, že to by se jim líbilo...!
Nejsem školenej terapeut, o těchle věcech toho moc nevím, zato vím jistě, že teď jsme v devadesátkách... a že pokud to na týhle planetě máme zvládnout nějakejch dalších padesát let, tak kurva musíme začít něco dělat už teď!!! (Fanoušci bouří)
A na světě je spousta hajzlů, který nechtěj, aby se cokoli měnilo, protože to by rozesralo jejich hru. Je tu spousta rodičů, co svoje děti celej život nějak ojebávali a teď je jim kolem čtyřiceti nebo padesáti a myslej, že to je v pohodě. Ani hovno!
A já jsem ten poslední zmetek, od kterýho by čekali, že jim to dá sežrat.
Ale, víte... pro mě to teď už není o koksu nebo o tom, kolik vodky piju a kolik jí zvládnu vypít, než ten druhej padne pod stůl; není to o tom, jak drsnej machr a rocker dokážu bejt. Tyhle blbosti už na mě nejsou – to je dobrý tak pro děcka, ale pro mě tohle v reálným světě už nefunguje.
Nemůžu sem nastoupit a dělat jako že "jó, jsem drsnej, jsem rock n’ roll, my děláme rock n’ roll" – když se mi život rozpadá, už nemůžu dál předstírat. Jenom proto, že mi moje rodina nebo nahrávací společnost nebo někdo jinej říká, že bych měl, aby mohli všichni bejt happy a vydělávali prachy a... Jo? Vyhulte mi! (Axl se chytá za rozkrok)
Každopádně, v mý rodině jsou tací, kteří teď plánujou, že... teď když jsem napsal tyhlety věci, tak se mi pomstěj – protože to, co jsem udělal, je strašný. "My se mu pomstíme." Jo? Tak to zkuste! (Opět se chytá za rozkrok)
A když mohla posraná vychrtlá čtyřicetikilová padavka z nižší střední nakonec dojít až sem a tyhle věci řešit, tak to může zvládnout i kdokoli z vás, co jste v životě měli stejný svinstvo – těm lidem to přece nemusí projít.
Zkoušel jsem to po dobrým, zkoušel jsem bejt nad věcí, zkoušel jsem se udobřit, nabídnout odpuštění a lásku a tak dále... a slyšel jsem akorát "Víš, jak moc tě máme rádi, ale musíme to trošku podusit a usadit tě, tak jak jsme to dělali vždycky."
Jó? No ale hádejte co. Já jsem změnil pohled na věc. Pro mě je to teď trochu jako "Live and Let Die, motherfucker".