Chicago, Rosemont 1992, před Welcome to the Jungle

Chicago, Rosemont 1992, před Welcome to the Jungle

Víte... tohle mě nikdy nepřestane udivovat... Když jste... když jste tady na pódiu a kouknete se dolů na lidi – a vždycky narazíte na tyhlety... já nevim, obvykle jim je asi tak od osmnácti do pětadvaceti a jsou to fakt takový ty zhulený rock n’ rollový kritický vymaštěnci.
(Hlasem představujícím jednoho z nich) "Jó... já nevim, kámo. Já jsem cool a tak, stojim tady a jsem cool, ale nevim... nevim, co si o sobě tyhle týpci z Guns N’ Roses myslej, kámo. Myslej, že jsou cool a tak, kámo, jo... Já jsem cool. Já nevim, kámo..."
To není o tom, abych já byl cool. Není to ani o tom, abyste vy byli cool – ale myslím, že co tu všichni dneska večer děláme, je sakra cool, ne? (Fans bouří)
Takže jestli sem někdo přišel, aby se choval jako nějakej zaujatej kritickej zmrd, tak to je asi jeho problém. Jestli tady chcete prkenně stát jako nějakej James Dean opřenej o zeď, tak cool... Akorát se mi zdá, že tady jenom ztrácíte čas.
A to je další věc: všichni si myslíme, že máme fakt fůru času – nemáme sakra žádnej čas. My si vůbec nemůžeme dovolit mrhat časem. Pokud budete sedět na zadku a myslet si, že jste cool, tak skončíte ve fabrice, kde budete makat do osumdesáti, a pak vás oškubaj i o ten posranej důchod.
Mezitím... už toho řečnění nechám. Já jenom, víte... já tak zpívám tu písničku a najednou vidím tyhle lidi, jak... (Axl předvádí ony kritiky) Seru na to.
Ale zase vím jistě, že... třeba jste jenom zhulený, protože tady u vás máte fakt dobrou trávu. (Axl se lišácky šklebí, lidi reagují)
Ale tohle je budíček. Protože víte, kde jste? (Začíná WTTJ)